Od posledního příspěvku uplynulo deset dní. Takhle flákat jsem to neplánovala, ale na druhou stranu jsem za těch deset dní pohnula s hromadou jiných věcí. První úpravy nové povídky už jsou téměř v polovině a musím říct, že z ní mám celkem radost. Ale to určitě brzy přejde, nejpozději ve chvíli, kdy začnu psát novou.
A když nepíšu a ani se neflákám na Google+ tak hraji novou MMORPG Neverwinter. Překvapila mě velmi příjemně. Má originální souboje a protože se mi líbila hra Dungeons and Dragons Online, tak je to i pěkná nostalgie.
Dneska však nechci psát o povídkách ani o hrách, ale o poznámkách. Já jsem na ně byla vždycky levá. Představa pěkného diáře a zorganizovaného života mě vždycky lákala, ale všechny mé diáře, zápisníky i kalendáře skončily do čtrnácti dní nepoužívané v šuplíku.
Když u nás přišel do módy ten slavný diář Moleskine, samozřejmě mě zaujal. Mám pro takové věci nepopiratelnou slabost. Ale byla jsem rozumná. Odolávala jsem mu. Rok. Dva. Přeci si nebudu kupovat prázdné stránky za cenu slušné knihy. Diář jako diář, žádný rozdíl v nich není a beztak skončí do čtrnácti dní v šuplíku, no ne?
Od té doby co mě zaujal poprvé jsem si pořídila několik zápisníků za dvacku (skončily zahrabané v šuplíku) a také řadu mobilních aplikací, které neměly o nic větší úspěch. Jediná aplikace kterou mám stále ve všech zařízeních je Keep a to jen tak pro všechny případy.
A pak jednoho takového normálního dne přišla moje slabá chvilka a já se rozhodla, že tu krtčí kůži přeci jen mít musím. Počítala jsem s tím, že skončí taky v šuplíku, jenom možná po třech týdnech místo po dvou. Taky jsem se cítila jako snob, ale rozhodla jsem se, že si jednou zase takovou chvilkovou a zbytečnou radost udělám.
A musím říct, že ten malý sešit za tu dobu co ho mám předběhl v používanosti i tablet. Nikdy se od něj ani na chvíli nevzdaluji. Naučila jsem se využívat myšlenkových map, zapisovat si i ty nejnesmyslnější nápady v ty nejnevhodnější chvíle, včetně těch, kdy už napůl spím. A konečně se cítím jako civilizovaná osoba se zorganizovaným životem.
(Kecám. Až se ze mě stane civilizovaná osoba se zorganizovaným životem, poznáte to podle konce světa.)
Zítra začíná kamp NaNoWriMo na který se těším rok (nechápu, že utekl tak rychle). Cílem je napsat během července knihu o délce 50 000 slov. Ale místo upravování staré povídky píšu tenhle post a je mi jasné, že až ho dopíšu, začnu si prohlížet, co jsem promeškala na G+, takže to moc světle nevidím. O tom, že ani nemám plán, raději nemluvím.
Naděje se ale nevzdávám. Když se to podaří, budu se radovat, když ne svět se nezboří.
A otázka na konec (ne, není to „call to action”, ze kterého se mi ve většině článků ježí chloupky na rukách, jsem opravdu zvědavá:)). Píšete si poznámky? A dáváte přednost těm v mobilu nebo na starému dobrému papíru?
o:)
OdpovědětVymazat