Konečně jsem se rozhodla.
Sociální sítě jsou špatné. Tedy. Přesněji řečeno ony jsou dobré, ale je to stejně jako s tím ohněm. A protože si toho zase tak moc nenalhávám tak moc dobře vím, že pro mě už se dávno staly spíše pánem než sluhou.
Nekonečné obnovování různých webů každou minutu, kontrolování notifikací uprostřed noci a tak dále. Stav, ve kterém jsem ještě nedávno byla, by se dal bez váhání nazvat braindead.
Google+, Nyx, Lapiduch, ale i iDnes, Novinky a různé nesmyslné weby pro ženy, kam jsem se beztak chodila jen rozčilovat a prokrastinovat, jsou zablokované.
Tedy, jen mentálně, protože přeci nejsem zbabělec, který potřebuje berličky, když už se jednou k něčemu rozhodne.
Dnes je to šestý den a nemůžu si toto rozhodnutí vynachválit. Moje nervová soustava se pomalu hojí (tedy, vyřadit sociální sítě mimo jiné z důvodů slabých nervů a jet v pracovní den v pět hodin odpoledne na I.P. Pavlova není ideální nápad, ale to už je dávno a i z toho jsem se skoro vzpamatovala) a i ten čas kupodivu dovedu využívat lehce konstruktivněji.
Rozhodnout se a ukončit to trvalo opravdu dlouho, ale stojí to za to.
Jediné, co mi vadí, je Chrome, který své notifikace cpe téměř všude, ale adblock je více-méně řeší.
A co s tím časem, který se mi najednou zmaterializoval z nicoty vlastně dělám?
Už mám za sebou dvě hodiny CS50 na Harvardu (miluji vás MOOC!) a první hodinu kurzu Moralities of Daily Life, který je podstatně zajímavější, než se zdálo na první pohled – jsem velmi zvědavá, zda ho dokončím, termíny má celkem kruté.
Doufám, že mi trochu pomůže vyrovnat se s lidmi, protože je právě o nich a jejich iracionálních volbách. Po prvním týdnu se však naneštěstí zdá, že to bude spíše naopak.
A po dokončení několika testů jsem navíc zjistila, že budu možná opravdu nějaký druh psychopata. Ale to se mi nezdá, emoce mám občas silné možná až moc.
Jen ráda požívám i ten lidmi tolik zavrhovaný rozum!
Alespoň potenciálně, v praxi už je to jiná...
Také si, světe div se, čtu. I když stále méně než bych chtěla. Zrovna mám na stolku Černého arcimága, na kterého brzy vyjde recenze na webu XB-1. No... brzy... Prostě až to dočtu a recenzi napíšu, takžetýden, dva, tři...?
Čekala jsem, že se budu o něco více věnovat blogu, když už jsem se vzdala těch věcí, které můj čas žerou naprosto nejnesmyslněji, jenže to není vůbec tak jednoduché jak se na první pohled zdá.
Jsou tu klasické články, pak povídky a na ten blog už prostě nezbývá tolik energie a vlastně ani nálady. Nápadů je sice nespočet, ale všechny příliš časově náročné a tak tu radši plodím nezajímavý článek o svém nezajímavém životě.
Ve svém volném čase jsem také začala konečně hrát LOTRO.
Hromadu let jsem se téhle hře vyhýbala a teď si ji nemůžu vynachválit, ač nějaké ty mouchy rozhodně má. Třeba ne zrovna dvakrát přátelský F2P systém, který se však dá obejít farmením takzvaných deedů – tedy v podstatě klasických achievmentů, které já žeru, takže mi to moc nevadí.
Co mi ale nejde vůbec je psaní povídek. Mám z toho trochu depky, ale co nadělám. Jsem prostě zaseklá z mnoha různých důvodů (pořád nechápu to tvrzení o „umělcích", kteří nejlépe tvoří, když jsou v největší životní žumpě.) a cítím se jako naprostý neschopa, co nedokáže dát dohromady ani jednu větu; možná je to kvůli té dlouhé pauze.
Pauzy mi vážně nesvědčí. Ale co potřebuji je to samé, co jsem udělala se sociálními sítěmi. Rozhodnout se, že od teď budu psát každý den alespoň hodinu a začít. Pak se to zase zlepší. Doufám.
Nebo třeba prostě opravdu nemám talent a zkoušení je ztráta nejen mého času a energie.
Ale já věřím, že když se opravdu sakra chce, tak to prostě půjde!
Pokud jste dočetli až sem, obdivuji vás. Jediný důvod proč jsem to až sem dopsala je vlastně ten, že mám dělat něco naprosto jiného. Prokrastinace je prostě stále mou nejlepší přítelkyní a nezbavila bych se ji asi ani kdybych vyhodila počítač z okna – pořád tu máme takové věci jako nádobí a tak....
Jo a kdybyste náhodou někdo věděl o nějaké práci jako překládání z – do angličtiny, zadávání dat do PC, nějaké to psaní... prostě něco, co nevyžaduje příliš kontaktu s lidmi a stačily by na to mé velmi omezené schopnosti, ozvěte se mi prosím. Vážně by se nějaká ta koruna na víc hodila.
Brzy si pořídím knihu Pište správně česky, která mi snad do hlavy naleje i takové detaily, jako jak že se to používají ty čárky a ostatní věci, které mi unikají, tak to snad trochu povzbudí mé sebevědomí i příležitosti. Už se těším, ale ta práce je tak trochu potřeba dřív :)
A to už je vážně vše. Na viděnou někdy jindy. Snad už u trochu užitečnějšího článku než u keců z mého života.
EDIT: Automatické sdílení na G+ proběhlo omylem. Nebudu se zlobit, když tam nebudete komentovat :))
zdroj obrázku: http://bryanyoungart.blogspot.cz/2011_08_01_archive.html
Sociální sítě jsou špatné. Tedy. Přesněji řečeno ony jsou dobré, ale je to stejně jako s tím ohněm. A protože si toho zase tak moc nenalhávám tak moc dobře vím, že pro mě už se dávno staly spíše pánem než sluhou.
Nekonečné obnovování různých webů každou minutu, kontrolování notifikací uprostřed noci a tak dále. Stav, ve kterém jsem ještě nedávno byla, by se dal bez váhání nazvat braindead.
Google+, Nyx, Lapiduch, ale i iDnes, Novinky a různé nesmyslné weby pro ženy, kam jsem se beztak chodila jen rozčilovat a prokrastinovat, jsou zablokované.
Tedy, jen mentálně, protože přeci nejsem zbabělec, který potřebuje berličky, když už se jednou k něčemu rozhodne.
Dnes je to šestý den a nemůžu si toto rozhodnutí vynachválit. Moje nervová soustava se pomalu hojí (tedy, vyřadit sociální sítě mimo jiné z důvodů slabých nervů a jet v pracovní den v pět hodin odpoledne na I.P. Pavlova není ideální nápad, ale to už je dávno a i z toho jsem se skoro vzpamatovala) a i ten čas kupodivu dovedu využívat lehce konstruktivněji.
Rozhodnout se a ukončit to trvalo opravdu dlouho, ale stojí to za to.
Jediné, co mi vadí, je Chrome, který své notifikace cpe téměř všude, ale adblock je více-méně řeší.
A co s tím časem, který se mi najednou zmaterializoval z nicoty vlastně dělám?
Už mám za sebou dvě hodiny CS50 na Harvardu (miluji vás MOOC!) a první hodinu kurzu Moralities of Daily Life, který je podstatně zajímavější, než se zdálo na první pohled – jsem velmi zvědavá, zda ho dokončím, termíny má celkem kruté.
Doufám, že mi trochu pomůže vyrovnat se s lidmi, protože je právě o nich a jejich iracionálních volbách. Po prvním týdnu se však naneštěstí zdá, že to bude spíše naopak.
A po dokončení několika testů jsem navíc zjistila, že budu možná opravdu nějaký druh psychopata. Ale to se mi nezdá, emoce mám občas silné možná až moc.
Jen ráda požívám i ten lidmi tolik zavrhovaný rozum!
Alespoň potenciálně, v praxi už je to jiná...
Také si, světe div se, čtu. I když stále méně než bych chtěla. Zrovna mám na stolku Černého arcimága, na kterého brzy vyjde recenze na webu XB-1. No... brzy... Prostě až to dočtu a recenzi napíšu, takže
Čekala jsem, že se budu o něco více věnovat blogu, když už jsem se vzdala těch věcí, které můj čas žerou naprosto nejnesmyslněji, jenže to není vůbec tak jednoduché jak se na první pohled zdá.
Ve svém volném čase jsem také začala konečně hrát LOTRO.
Hromadu let jsem se téhle hře vyhýbala a teď si ji nemůžu vynachválit, ač nějaké ty mouchy rozhodně má. Třeba ne zrovna dvakrát přátelský F2P systém, který se však dá obejít farmením takzvaných deedů – tedy v podstatě klasických achievmentů, které já žeru, takže mi to moc nevadí.
Co mi ale nejde vůbec je psaní povídek. Mám z toho trochu depky, ale co nadělám. Jsem prostě zaseklá z mnoha různých důvodů (pořád nechápu to tvrzení o „umělcích", kteří nejlépe tvoří, když jsou v největší životní žumpě.) a cítím se jako naprostý neschopa, co nedokáže dát dohromady ani jednu větu; možná je to kvůli té dlouhé pauze.
Pauzy mi vážně nesvědčí. Ale co potřebuji je to samé, co jsem udělala se sociálními sítěmi. Rozhodnout se, že od teď budu psát každý den alespoň hodinu a začít. Pak se to zase zlepší. Doufám.
Nebo třeba prostě opravdu nemám talent a zkoušení je ztráta nejen mého času a energie.
Ale já věřím, že když se opravdu sakra chce, tak to prostě půjde!
Pokud jste dočetli až sem, obdivuji vás. Jediný důvod proč jsem to až sem dopsala je vlastně ten, že mám dělat něco naprosto jiného. Prokrastinace je prostě stále mou nejlepší přítelkyní a nezbavila bych se ji asi ani kdybych vyhodila počítač z okna – pořád tu máme takové věci jako nádobí a tak....
Jo a kdybyste náhodou někdo věděl o nějaké práci jako překládání z – do angličtiny, zadávání dat do PC, nějaké to psaní... prostě něco, co nevyžaduje příliš kontaktu s lidmi a stačily by na to mé velmi omezené schopnosti, ozvěte se mi prosím. Vážně by se nějaká ta koruna na víc hodila.
Brzy si pořídím knihu Pište správně česky, která mi snad do hlavy naleje i takové detaily, jako jak že se to používají ty čárky a ostatní věci, které mi unikají, tak to snad trochu povzbudí mé sebevědomí i příležitosti. Už se těším, ale ta práce je tak trochu potřeba dřív :)
A to už je vážně vše. Na viděnou někdy jindy. Snad už u trochu užitečnějšího článku než u keců z mého života.
EDIT: Automatické sdílení na G+ proběhlo omylem. Nebudu se zlobit, když tam nebudete komentovat :))
zdroj obrázku: http://bryanyoungart.blogspot.cz/2011_08_01_archive.html
Prokrastinace je potvora, ale někdy mě přivede na skvělé myšlenky a nápady, takže ji úplně nezavrhuju. Ale je pravda, že spoustu věcí komplikuje. :-D
OdpovědětVymazatRozhodnutí ignorovat sociální sítě obdivuju, já ze svého života odřízla jen televizi a zprávy a jsem za to ráda. Ale facebook a twitter - to bych asi nedokázala. ;-)
Tak odstranit ze života zprávy je ten důležitější krok, u těch sociálních sítí je otázka, jestli ti víc dávají nebo berou. U mě to bylo celkem jasné. Neříkám, že teď trávím svůj čas úplně ideálně... Ale jo, vlastně jo, dneska jsem za to odpoledne které bych normálně strávila koukáním, co je nového i když nového není nic, přečetla skoro sto stránek knížky, dodělala druhou verzi článku, tenhle příspěvek... Takže se mi to fakt vyplácí :)
VymazatMně ty sociální sítě (pod což vždy shrnuji i diskuzáky) prostě nenechaly ani hrát ty hry, které mě baví víc. Vážně naprosto zvláštní druh závislosti. Nebaví mě to, vadí mi to a stejně to dělám. Do budoucna po měsíci uvidím, jak je budu využívat dál. Třeba si určit jednu hodinu denně nebo tak. Zase je škoda na to kašlat úplně, jednou se to může hodit :)
Zbavit se sociálních sítí je určitě chválihodná činnost, ale přijde mi, že má stejný efekt jako plácání kyjem do větru. Kdo něco nechce dělat, způsob si vždy najde :D Ať už na sociálních sítích je či není. Když se do něčeho opravdu pustím, tak na mě může blikat kolik notifikací chce a je mi to úplně jedno. Jediný problém je dospět do onoho "pouštěcího" stádia. Uznávám, zde mám ještě mezery.
OdpovědětVymazatAle zas na druhou stranu, jsem zastánce možná trochu neproduktivní teorie, že všechno, co člověk dělá, je správné. Nedělá nic? No to je správně, tak teď zrovna potřebuje nic nedělat. Dělá něco? No super, tak to zrovna potřebuje. Kdybych se měl vzdát všeho vyrušování, tak bych si připadal jako produktivní šílostroj, proto se asi sociálních sítí vzdávat nebudu a občas si prostě zabiju odpoledne.
Pokud to tak funguje, tak je to super. Nějaký ten ztracený večer nesmyslnou činností, proč ne. Ale pak se nesmí z jednoho večera stát měsíc a z měsíce rok.
VymazatJá jsem kvůli tomu nemohla dělat ani takové věci, jako třeba hrát hru nebo číst, i když jsem chtěla.. Jenže ono je to koukání na notifikace a obnovování Nyxu jednodušší než čtení nebo hraní... O psaní nemluvě. Prostě to byla naprostá zoufalost :-) Až se divím, jak je to naprosté odstřihnutí jednoduché.
Jinak s tebou souhlasím, nic neberu jako ztrátu času, pokud to člověka baví. Ale pokud ho to nebaví a dělá to jen z jakéhosi záhadného důvodu jako já, tak je to špatné :)