Jantarové oči - nejdůležitější věci se odehrají vskrytu

Psát recenzi na knihu Jantarové oči od Vilmy Kadlečkové, která získala pár týdnů po svém vydání popularitu na českém knižním trhu téměř nevídanou, je snad už i trochu zbytečné. Popravdě si vůbec nevzpomínám na české sci-fi, o kterém by se mluvilo jako o Jantarových očích, ale přesto svůj názor sepíšu.

Jantarové oči jsou prvním dílem (již dopsané) série Mycelium.

Příběh se odehrává z větší části na Zemi ve dvacátém šestém století. Pozemšťané již dávno komunikují s celou řadou cizích kultur, ale pouze jedna z nich v nich vyvolává rozpačité pocity.

Össe. Prastará planeta tvorů ne tak úplně stejných jako lidé. Tvorů vyznávajících boha Akkütlixe, který nemá krve svých oveček nikdy dost.

Össeané se nepokouší dělat problémy, nebo dobývat ostatní planety. Pouze lidem poskytují své technologie v podobě nadsvětelných Lodí výměnou za to, že mohou žít v klidu po jejich boku.

Někteří z lidí své nové sousedy ignorují a jiní se pokoušejí přijmout jejich kulturu i s temným náboženstvím a trëighrü; össeanským pohledem do očí, na který se nedá jen tak zapomenout.

Lucas Hildebrandt,  tak trochu nedobrovolný odborník na Össe, zná však Össeany až příliš dobře.

A nevěří jim.

Aniž bych měla s předchozí prací autorky zkušenosti, od knihy jsem měla opravdu velká očekávání.

Těšila jsem staré dobré „old-school” sci-fi.

Na příběh, který mě chytne a nepustí.

Už od druhé stránky mi bylo jasné, že se má očekávání naplňují.

Hned poté, co jsem si knihu přinesla domů, jsem byla opravdu nadšená jejím zpracováním. Má nádhernou obálku a dobře se mi s ní „mazlí".

Asi je napuštěná össenskými houbičkami, protože ač ji mám dočtenou již pár týdnů, stále mi tu leží na stole a párkrát za den kontroluji, zda náhodou nepřibyl nový text :-) Autorka se netají tím, že ji inspirovaly události 11. září, což pro mě bylo výstražné znamení, které by mě za normálních okolností od koupě pravděpodobně odradilo.

Jestli něco nemám ráda, jsou to poselství a ponaučení v knihách.

Natož o multikulturalismu, to je téma, kterému se opravdu vyhýbám.

Ale pozdě. Kniha už byla doma a i kdyby ne, odradit bych se beztak nenechala. Už jen proto, že kdybych začala zkoumat inspirace ostatních autorů, asi už bych si toho v životě moc nepřečetla. :-)

Někteří knize vyčítají, že je „příliš náročná”, ale já  dělím knihy pouze na baví - nebaví.

A tahle mě bavila.

Össenská úchylka na přehlásky pro mě byla ze začátku celkem oříškem, ale nakonec jsem si zvykla docela rychle.

A ač nemůžu tvrdit, že bych pochopila úplně každý citát z össeanských náboženských knih, spousta myšlenek se mi do mozku vyryla hluboko.

Svět Jantarových očí je propracován do nejmenšího detailu. Znalci předchozích knih autorky budou potěšeni, protože se odehrává ve stejném vesmíru jako starší příběhy, jejich znalost však není nezbytná.

Postavy jsou natolik reálné, až je to (alespoň u některých) skoro na škodu.

Už dlouho jsem neměla chuť profackovat knižní postavu tak, jako Pinky - Lucasovu ztřeštěnou  kamarádku z dětství. Nejhorší je asi to, že se v ní tak trochu poznávám a tak mám chuť profackovat i sebe :-)

I ostatní ženské postavy jsou spíše na pár facek, ale pro příběh důležité.

Jantarové oči by neměly uniknout ani těm, kteří se sci-fi vyhýbají.

Na své si přijdou milovníci thrillerů i tajemna.

Ti, kteří nad knihou rádi přemýšlí, ale i ti, kteří se chtějí jenom pobavit.

Druhý díl Mycelia by měl vyjít před Vánoci a první je dostupný i v elektronické podobě.

Pokud vás kniha zaujme, zvažte nákup přes stránky autorky. Podpoříte ji za stejné peníze o trošku víc :)

http://mycelium.argenite.org/