(De)motivační článek o (ne)produktivitě

Jsou čtyři hodiny v noci. Splněných plánů: 0/10

Do povídky přibyla celá jedna věta (která asi zase velmi brzy ubude) a já mám pocit, jako bych dnešní den prostě vzala a vyhodila z okna.

Nesnáším ho. Já.

Zabiják času začal s časem soucítit. Litovat ho. Brr.

No, tomu se asi říká stárnutí.

A tak abych udělala něco alespoň trochu užitečného (minimálně pro sebe!) napíšu něco o lenosti a o tom, jak s ní bojuji.

Lenost je mrcha. Občas dostane i ty nejlepší z nás (čest výjimkám). A ještě má ta potvora kamarády. Dělím si ji na několik druhů:

Prokrastinace: Tak s ní jste se pravděpodobně setkali. A pokud ne osobně, tak jste o ní alespoň četli. Prokrastinace může být snadno zaměněná s leností, ale já bych to tak černě neviděla.

Když prokrastinuji, tak dělám něco užitečného. Stává se mi to často. Dlouhou dobu se odhodlávám k nějaké práci, ale sotva ji začnu dělat, najednou vidím, že stojím u dřezu a umývám nádobí.

Nebo pracuji na čemkoliv jiném, než bylo původně v plánu. Ale to mi přijde v pořádku. I ta druhá práce musí být hotová, tak co se stresovat nad pořadím?

Lenost: Vím, že bych měla a chtěla dělat asi tisíc věcí. Ale co když se tady objeví nový článek nebo támhle nový příspěvek? A ono to vlastně všechno počká, vždyť nic nehoří. A ta židle je tak pohodlná! Hele, nový příspěvek!

Při záchvatu lenosti na rozdíl od prokrastinace člověk vejrá do blba. Možná tuší, že by něco mohl udělat, ale pokud to nehoří, tak co.

Tenhle bod zní spíš jako závislost na internetu, ale to je jen pro příklad. Doplňte si cokoliv podle vašich preferencí.

Odpor k práci: O tom toho moc napsat nemůžu, protože ho znám pouze v mírné formě. To znamená, že se mi často nechce, myslím si, jak bych raději spala, četla, když se na práci podívám, začnou se mi klížit víčka... Ale jakmile něco být musí, vlak přesto nejede a na únavu i odpor zapomínám. (To je vlastně možná to samé co ta prokrastinace. Člověk se fláká, fláká, dělá všechno možné, ale jakmile se termín přiblíží, nic jiného než práce neexistuje).

To by byly „druhy lenosti” se kterými se potýkám a teď k řešení.

Co dělat, když vím, že bych měla být aktivnější ale vůbec se mi nechce?

Plánování je věc, kterou by měl mít zmáknutou každý. Usnadní život alespoň o sto procent. A nic na něm není. Stačí si sednou s tužkou a papírem, nebo s oblíbeným elektronickým kalendářem a začít zapisovat 8:00 vsát. 8:30 - 9:00 snídaně. 9:00-12:00 práce. 12:00-13:00 oběd, zábava, úklid, práce, seriál, blablablablabla, určitě víte co mám na mysli. Jak říkám. Není nic jednoduššího. A  co rozhodně není jednoduší je druhý den v těch 8:00 vstát a svého plánu se držet. Přispím si o půl hodiny. Pak zkontroluji notifikace a e-maily a najednou je odpoledne a den v čudu. Takže plánování ideálním řešením není.

Zítra začnu, aneb hloupá předsevzetí: Abych to řekla tak jak se patří na rovinu, pokud chcete začít, prvním krokem je vymazat slova „zítra začnu” ze svého slovníku. Úplně. Zapomeňte na ně! Pokud chcete „zítra začít” cvičit, dejte si deset dřepů (ale těch správných, co vám nezničí kolena) nebo si běžte zaběhat. Okamžitě.

Pokud chcete začít lépe jíst, vyházejte nebo rozdejte všechny sušenky i brambůrky hned a neodkládejte své nové způsoby stravování až na chvíli, kdy všechno sníte. To se nestane. Zásoby se doplňují příliš snadno.

Slova zítra začnu jsou tím nejhorším, co může člověka napadnout a to nejen v souvislosti s novými zvyky, ale také v souvislosti s prací, která zrovna nehoří. Ve chvíli, kdy vás napadnou, pusťte se do toho hned.

Realistické cíle: Nenakládat si toho příliš a při stanovování cílů přemýšlet mozkem, nehledě na počáteční vlnu nadšení. Znovu použiji příklad se cvičením: Dát si každý den deset dřepů a odpustit si plechovku coly nebo cigaretu po dobu jednoho měsíce, to přeci není tak hrozné, ne? A po měsíci můžete přidat dalších deset dřepů a odebrat další cigaretu.

Takhle se po malých krůčcích dostanete i ke svému hlavnímu cíli, ať už je jakýkoliv.

Mým cílem pro rok 2013 je napsat 250 000 slov. To je přibližně 680 slov denně. To se nezdá jako tolik a vlastně ani není, ale už pěkně pokulhávám. Přesto si věřím. Do konce roku času dost a zítra začnu psát každý den alespoň 3 000. :)

A teď zpátky k původnímu tématu. Jak se dokopat do té práce, na kterou mám ještě dost času, ale bylo by super mít ji hotovou co nejdřív? Jak obejít to hrozné prokrastinování a ještě horší lenost?

Teď přijde to velké zklamání. Špatný konec, neuspokojující vysvětlení. Můžete si na internetu přečíst tisíc článků o tom, jak mít vše hotovo a jak se zbavit lenosti i prokrastinace. Ale nepomůžou. Protože jediné co pomůže je začít.

Ale když začnete a zítra stejnou dobou také a stejně tak i pozítří, máte napůl vyhráno. Nejlepším trikem jak překonat všechny překážky je vypěstovat si zvyk. A na téma zvyků existuje na internetu článků o takovém počtu znaků, že by je ani GRRM nenapsal. A při tom je to vlastně strašně jednoduché.

Stačí si vymezit určitý čas kdy víte, že máte nejvíce klidu (záleží na tom, čemu se chcete věnovat. Pro spoustu věcí je nejlepší přivstat si o půl hodiny), dejte si kousek čokolády/kafe/čaje/jakékoliv jiné „drogy” a začněte se věnovat věci, na kterou si chcete zvyknout.

Psaní, cvičení, programování, čtení, na tom vlastně nezáleží. Nepotrvá to ani třicet dní a už se budete na svůj kousek čokolády a práce těšit. Jinak řečeno - spojte příjemné s užitečným, spojujte to každý den ve stejný čas a za chvíli si nedovede svůj den bez tohoto rituálu ani představit.

Popsala jsem to jen tak nahrubo. Jednou se o zvycích možná rozepíšu víc a moudřeji, ale pro dnes to stačí. To nošení dříví do lesa je vážně svádivé.

Takže jsem dneska přeci jen něco udělala! A teď hurá slavit! :)