O pseudovědcích a jejich tricích, část první

Nedávno jsem narazila na zajímavý článek, o vědě a pseudovědě.
Zaujal mě hned na první pohled, protože se občas oblafnout nechám a po dočtení jsem se rozhodla, že ač je ošklivě zdlouhavý, sdílet se vyplatí.

Článek byl původně zveřejněn na webu Skeptical Raptor.

A protože je hodně dlouhý, rozhodla jsem se ho rozdělit na několik (také dlouhých) částí.

Překlad asi nebude výborný a vzhledem k délce možná bude obsahovat i pár hrůzných chyb, tak mě případně omluvte či opravte:-)

Argumenty typu: „bylo vědecky dokázáno,” „spojení je prokázané,” anebo různá tvrzení o tom, jak kdosi nalezl negativa vědecky podporovaných terapií, ve mně vždy vzbuzují podezření.

Tato tvrzení slýchám obvykle od pseudovědců, kteří se snaží manipulovat davy. 
Tak například věda už dávno vyvrátila, že „bylo dokázáno spojení mezi vakcínami a autismem,” ovšem pseudovědci jsou i přesto stále přesvědčeni, že toto spojení existuje.

Většina terapií alternativní medicíny (AM) funguje na řadě logických klamů, které potlačují rozum a přijímají „víru.” To prostě věda ani medicína založená na důkazech nedělá.

To mě přimělo k rozhodnutí dát dohromady pojednání o rozdílech mezi vědou a pseudovědou.

Prozkoumáme, co přesně dělá myšlenku vědeckou (spoiler alert: magie to není) a jako protiklad si uvedeme, co ji dělá pseudovědeckou.

Takže se posaďte a popadněte svůj oblíbený nápoj ke čtení, protože tohle nebude rychlý internetový mem. Plánuji vám přesně ukázat, jak pseudověda (ať už kreacionismus, popírání očkování či alternativní medicína) lže. Ano, lže.

Vědecká metoda

Ve vědě se jen velmi zřídkakdy používá termín „dokázáno.” 
Vědecká metoda není systém, který vytváří definitivní odpovědi na všechny otázky. Vědci si naopak vždy nechávají otevřené další možnosti a alternativní hypotézy, které jde otestovat.

Pokud je možné alternativní hypotézu podpořit experimentem, může tu originální nahradit.

Pokud nějaký zastánce alternativní medicíny či podporovatel pseudovědy řekne „je to dokázané,” zeptejte se ho na důkaz.

Horší je, že si ti, kteří těmto alternativním terapiím věří, neodvedou představit, že by mohly nefungovat. Této nedůvěře se říká falzifikace a právě falzifikace je známkou dobré vědy.

Kdykoliv zaslechnu vědce pronést slova: „nefunguje to, udělali jsme chybu,” řeknu si: „výborně. Dobrá věda.”

Vědecká metoda je nepodjatým a systematickým přístupem který zodpovídá otázky o světě i o medicíně.

Má několik základních kroků:

1. Definice otázky - to by mohlo být cokoliv od „má tento prvek vliv nemoc?” nebo „jak nemoc postupuje?”

2. Pozorování - toto je subjektivní část vědy. Pozorujeme trendy nebo anomálie? Všiml si doktor, že každý pacient z jednoho sousedství vykazuje příznaky stejné nemoci?

Věda často vzniká z pozorování přirozeného světa. Ano, pozorování může být pouze osobní observací či nepřímým důkazem.

Příkladem takového pozorování z počátků medicíny může být například Edward Jenner, který si všiml, že jsou dojičky jen zřídka kdy nakaženy pravými neštovicemi, protože již byly vystaveny méně nebezpečným kravským neštovicím.

3. Hypotéza - vědci vytváří hypotézu na základě pozorování. Hypotéza v Jennerově případě byla ta, že vystavení kravským neštovicím poskytuje imunitu na pravé neštovice.

4. Experiment - po vytvoření hypotézy ji vědci otestují a shromáždí data. Experimenty nejsou navrženy pouze tak, aby hypotézu potvrdili, mohou se naopak snažit o její vyvrácení.

5. Analýza - v této fázi vědec opatrně prozkoumá výsledky, obvykle za použití přijímaných statistických metod.

6. Interpretace - získaná data občas vedou k revizi hypotézy. To znamená, že se vědec musí vrátit ke krokům 3 - 6. Jindy data hypotézu potvrdí a vědec se může posunout ke kroku 7.

7. Publikování - v dnešní vědecké komunitě jsou vědecká data a analýzy předmětem k přezkoumání ostatními vědci v procesu  „peer-review”. To je rozhodující krok, který zajistí, že se výsledky mohou postavit kritice druhých.

8. Opakování testů - výzkum často opakují ostatní vědci a po nasbírání více dat může být hypotéza přehodnocena. Věda není statická a teorie se díky novým datům často upravují.

Už jen z tohoto důvodu věda není absolutní; neustále hledá nová data.

Věda je založená na důkazech a systematické analýze. Vyhýbá se vlastním názorům a emocím, jejím výsledkům tak můžeme věřit.

Alternativní medicína selhává kromě jiného právě i ve zpracování vědecké metody. Její zastánci provádí experimenty, které jejich hypotézy potvrzují, ale nikdy se je nepokouší vyvrátit.

Hrozí totiž, že by pokusy o jejich vyvrácení mohly poskytnout silnější důkazy.

Pokus o vyvrácení hypotézy je však základním principem falzifikace (což znamená, že falešná hypotéza může být vyvrácena), která vědcům umožňuje k problémům přistupovat s otevřenou myslí.

Zastánci alternativní medicíny oproti tomu ani nepředpokládají, že by mohla být jejich léčba nefunkční.

Zajímavé je, že stejně jako opravdová věda, i pseudověda začíná pozorováním reálného světa.
Alternativní léčba občas ukazuje pozitivní výsledky, avšak ty nejsou způsobeny léčbou samotnou, ale prostě tím, že se lidé občas uzdraví. 
Alternativní medicína spoléhá na konfirmační zkreslení (tendence přijímat informace podporující naši víru) a také na post hoc ergo propter hoc, tedy na logický klam který říká: „protože tato událost následovala tamtu, musí to znamenat, že byla tamtou způsobena.”

Lidé příliš často zaměňují vzájemný vztah a následek - jen protože jedna událost následuje druhou, nemusí to nutně znamenat, že ta první druhou způsobila - předpokládám, že díky tomuto přístupu vznikla pověrčivost.

Pseudovědecká metoda

K rozpoznání pseudovědy existuje šest spolehlivých stop, které na nás křičí „pseudověda,” už na  první pohled.

Obvykle jsou všechny k nalezení v každém pseudovědeckém tvrzení.

1. Používání vágních, přehnaných či neotestovatelných tvrzení. Pseudověda v podstatě vytváří taková „vědecká tvrzení,” které nelze otestovat a která jsou velice vágní. Rozhodně nejsou přesná ani vytvořená statistickou analýzou, která je charakteristickým znakem vědeckého výzkumu.

Pseudověda nevytváří operační definice proměnných údajů, termínů ani dalších informací a tak nezávislí výzkumníci experiment nemohou opakovat a tvrzení ověřit.

Pseudověda postrádá i okrajové podmínky (dobře podložené vědecké myšlenky zahrnují pečlivě popsané výjimky, na které se předpokládané výsledky nevztahují); postrádá účinné kontroly (například použití placeba nebo dvojitě slepých pokusů) a postrádá porozumění základním principům fyziky i techniky.

Pseudověda ignoruje Occamovu břitvu a hledá složitá vysvětlení i tam, kde existují jednoduchá.

Nakonec se také vyznačuje obskurními  výrazy a používá technický žargon působící jako vědecké pozlátko.  

2. Extrémně lpí na potvrzení, o vyvrácení se nesnaží.  Pseudověda se spoléhá na taková tvrzení, která nejdou logicky vyvrátit pozorováním ani fyzickým experimentem. Falzifikace u takových tvrzení není možná.

Opravdová věda naopak vždy počítá s experimentem, který může hypotézu vyvrátit.

Pseudověda často prohlašuje, že tvrzení, které nebylo vyvráceno musí být pravdivé a naopak, toto jednání je známo jako Argument z ignorace.

Také se spoléhá na nedůvěryhodné zpovědi, nepřímé důkazy a osobní zkušenosti. Tyto druhy důkazů sice mohou být použity i v opravdové vědě (pozorování a vytváření hypotézy), nelze je však použít k samotnému testování hypotézy.

Při prezentaci dat pseudovědci nadužívají konfirmační a selektivní zkreslení a vybírají si pouze taková data, která hypotézu podporují a naopak důsledně odmítají ty, které ji nepodporují.

Na rozdíl od vědy, v pseudovědě leží dokazovací břemeno na kriticích - pseudověda tak po skepticích chce, aby nade vší pochybnosti její hypotézy vyvrátili.

Například tím, že dokáží neúčinnost doplňků stravy, které údajně slouží jako prevence proti rakovině, což je v podstatě nemožné.

3. Nedostatek otevřenosti, hypotézu nemohou otestovat další experti. Pseudovědečtí výzkumníci se vyhýbají kontrole svých experimentů v peer-review a často výsledky publikují  na tiskových konferencích.

Tito „výzkumníci” budou tvrdit, že jsou jejich nápady v rozporu s tím, co věda obvykle přijímá a tak nemohou nechat kolegy hypotézu otestovat, protože je v rozporu s vědeckým paradigmatem a koncesem a tak jsou vůči ní ostatní předpojatí.

Často apelují na nutnost utajení.

Většina institucí a agentur poskytujících granty však po autorech samozřejmě sdílení dat vyžaduje, takže se hypotézy obvykle nezávislého hodnocení dočkají.

4. Nikam nepostupuje. Pseudověda obvykle ignoruje existenci nových faktů a nesnaží se vyhledávat nové důkazy. Jedním z příkladů může být astrologie, která se za 2000 let nikam neposunula.

Opravdová věda neustále hledá a přijímá nová data.

Pokud už se pseudověda o hledání důkazů pokusí, výsledky jsou obvykle statisticky nevýznamné, často totiž opakuje experiment, dokud se úspěch nedostaví díky náhodným variacím.

5. Personalizace problémů. Pseudověda je často složená z uzavřených sociálních skupin, které mají v čele výraznou autoritativní osobnost. Obvykle potlačuje osobní názory a prosazuje skupinové myšlení. Tento sociální konstrukt posiluje přesvědčení, která nemají racionální základ.

Ve snaze svá přesvědčení potvrdit skupina obvykle označuje kritiky jako své nepřátele. Často se snaží prosazovat konspirační teorie o tom, že se část vědecké komunity snaží výsledky podporující pseudovědu potlačit a utajit.

Nakonec také útočí na motivy i charakter každého, kdo jejich tvrzení zpochybní a argumentují ad hominem.

Odpůrci očkování si například vymysleli řadu nepravdivých tvrzení o jednom z nejvýznamnějších výzkumníků vakcín, doktoru Paulu Offitovi, nebo také o Billu Gatesovi.

6. Zavádějící jazyk. Pseudovědci se snaží používat vědecky znějící termíny, aby přesvědčili neodbornou komunitu o své pravdě.

Dobrým příkladem něčeho takového je známý hoax o vodě.

Skupina recesistů varovala před vedlejšími účinky nebezpečné chemikálie „dihydrogen monoxide.” Popsali všechny nebezpečné účinky této látky (vody) a snažili se prosadit její zákaz - veřejnost se na to vesele chytila.

Tak a to je pro dnešek vše. Příští díl bude popisovat rozdíly mezi vědou a pseudovědou. Překlad dokončený ještě nemám, ale měl by se  objevit brzy.

(Obrázek je od by ~Phil-Sanchez z Deviantart).