Dneska bude článek ve formě odkazu. Ne že bych byla přímo líná, ale o tomto tématu už jsem chtěla psát celkem dávno, tak to berte jako součást jakési budoucí série o významných ženách z naší historie.
A protože už napsaný je, a zase tak akční abych ho psala ve dvou verzí nejsem, tak tady je:
http://computerworld.cz/analyzy-a-studie/dejiny-it-ada-lovelaceova-zaklinacka-cisel-50448
Možná se vám může zdát, že blog trochu zanedbávám, ale psaní rozhodně ne. Píši jako zuřivá, možná i díky tomu, že mě trochu namotivovalo to, že jsem se s jednou ze starších povídek dostala do finále Daidala.
Témat na to, co psát na blog mám strašně moc. Od trypofóbie přes apofneiu až k takovým věcem, jako je život a lidi strkající nos do věcí, do kterých jim nic není.
To je taková škoda, že nevím, s čím začít a vzhledem k zaplavenosti ostatními články to asi tak úplně rychlé nebude.
Ráda bych se nechala inspirovat Markétou Růžičkovou, která je jedním z mála blogerů v českých luzích a hájích, který píše opravdu pravidelně. Bude to chtít lepší organizaci času.
V okolí mám takové lidi, kteří mají děti, práci a ještě stíhají blogovat, psát fikci, číst a bavit. se.
Já se přiznávám, že děti nemám, práci mám velmi volnou, která moc času nezabere a pak si sednu ke psaní, zkontroluji sociální síť, a zjistím, že je sedm ráno a měla bych spát.
Tak. Nezapomeňte si přečíst článek a těším se, že se brzy budu věnovat přímo blogu jako takovému. Alespoň tu třetí část o pseudovědcích bych mohla přeložit :-)
(obrázek via Deviantart by NegativeFeedback )
A protože už napsaný je, a zase tak akční abych ho psala ve dvou verzí nejsem, tak tady je:
http://computerworld.cz/analyzy-a-studie/dejiny-it-ada-lovelaceova-zaklinacka-cisel-50448
Možná se vám může zdát, že blog trochu zanedbávám, ale psaní rozhodně ne. Píši jako zuřivá, možná i díky tomu, že mě trochu namotivovalo to, že jsem se s jednou ze starších povídek dostala do finále Daidala.
Témat na to, co psát na blog mám strašně moc. Od trypofóbie přes apofneiu až k takovým věcem, jako je život a lidi strkající nos do věcí, do kterých jim nic není.
To je taková škoda, že nevím, s čím začít a vzhledem k zaplavenosti ostatními články to asi tak úplně rychlé nebude.
Ráda bych se nechala inspirovat Markétou Růžičkovou, která je jedním z mála blogerů v českých luzích a hájích, který píše opravdu pravidelně. Bude to chtít lepší organizaci času.
V okolí mám takové lidi, kteří mají děti, práci a ještě stíhají blogovat, psát fikci, číst a bavit. se.
Já se přiznávám, že děti nemám, práci mám velmi volnou, která moc času nezabere a pak si sednu ke psaní, zkontroluji sociální síť, a zjistím, že je sedm ráno a měla bych spát.
(obrázek via Deviantart by NegativeFeedback )
Tvůj blog se chystám omrknout už hodně dlouho, tak snad se mi to v dohledné době zadaří. Jinak přeju hodně štěstí nejen s blogováním, ale i s psaním a literárními soutěžemi. ;-)
OdpovědětVymazatA děkuju za zmínku mého blogu, moc to potěší. ;-)
Tak já toho tu zatím moc nemám :)
VymazatDíky, snad nemám svůj životní úspěch za sebou :)
No, jsi opravdu snad jediný český bloger co to nefláká, takže dobrá motivace pro ostatní :)