Už kdysi v době, kdy na internetu byly ke zhlédnutí trailery na toto mistrovské dílo, jsem byla očekáváním celá nesvá. Thor a Bella v temném fantasy, které vypadalo na pěkné krveprolití a také jako pěkná blbost – ale co, já blbosti miluju a čím nižší hodnocení film má, tím více se mi obvykle líbí. Zvláště, pokud se jedná o fantasy; takový film Ve jménu krále patří k mým oblíbeným a to píšu bez špetky ironie.
7. 4. 2014
21. 2. 2014
Zase jednou trocha té samomluvy.
(Pokud budete psát něco, na co chcete, abych reagovala, tak prosím raději k článku, ne na G+, díky...)
Tak. A je to.
Měsíc bez sociálních sítí (přesněji řečeno bez Nyxu, Google+ a Lapiduchu) úspěšně překonán. Rozhodně se nedá říct, že by každá minuta tohoto času byla plně využitá, moc jsem toho nepřečetla ani nenapsala, jak jsem původně plánovala. A cvičit...? Tak to jsem rozhodně nezačala. I tak to byl moc příjemný měsíc.
Ale teď stojím před hloupým rozhodováním. Vrátit se, nebo ne?
Mám pocit, že je to jako s odnaučenými alkoholiky...
Jsem rozhodně závislá. Ne, že by mi sociální sítě nějak chyběly, to kupodivu téměř vůbec, ale cítím to. Skoro až fyzicky. A vím, že když se vrátím, tak spadnu do stejného vegetativního stavu, ve kterém jsem byla předtím.
Jenže zbavit se jich opravdu a na dobro? To přeci nejde!
Už jen kvůli zajímavým pracovním nabídkám a jednoduché komunikaci s lidmi, kteří jsou pro mě nějakým způsobem důležití.
Kvůli jednoduchému přístupu k informacím; kolikrát se mi stalo, že mě začalo cosi hlodat a nutně jsem se potřebovala na jedné z těch sítích na něco zeptat (a vždy jsem si nakonec poradila sama, ale tak nějak to nebylo ono).
Přiznám se, že se bojím. Bojím se jen otevřít Nyx a podívat se na poštu. Co když tam jen jednou nahlédnu a už se nikdy neodtrhnu?
Myslíte si, že jsem blázen? Možná. Ale znám se. A vím, že i takováto psychická závislost dovede být pěkná mrcha. Vždyť jen kvůli ní jsem se neodstřihla už dávno a jen kvůli ní jsem promarnila času, až by se z toho jednomu chtělo pomalu brečet... A ztracený čas není tím nejhorším: Nyx mě opravdu psychicky ničil a už dlouho jsem si uvědomovala, že je pro mě velkým spouštěčem depresí.
Tenhle měsíc jsem se cítila jako ještě nikdy dřív. Jasně, nějaké špatné stavy byly, ale tak teď jsem prostě ne v úplně ideální situaci, tak se s tím dá počítat, ale jinak? Jinak jsem se cítila naprosto jinak; SVOBODNĚ je asi to nejbližší slovo, které mé pocity vystihuje.
Nejlepší řešení by bylo vrátit se s Mírou. Občas nahlédnout, poptat se, zkontrolovat soukromé zprávy, být v kontaktu s „důležitými” lidmi... Jenže se obávám, že to je věc, kterou zkrátka neumím.
Takže mám na výběr. Vzdát se jedné části života, která je pro mě celkem důležitá a teoreticky by mě mohla posunout blíže mým cílům (a ve skutečnosti už párkrát posunula), nebo se, de-facto, vzdát normálního života. Chm... Mno... Vážně vám nevím.
A abych nezapomněla, tak tady je ta recenze, o které jsem psala minule: http://www.casopisxb1.cz/aktuality/pribeh-temnych-tajemstvi-a-uknucenych-pubertaku/
2. 2. 2014
Psychopati a Chodci
Jak už jsem se zmiňovala minule, účastním se opravdu zajímavého kurzu Moralities of Everyday Life a jsem jím stále nadšená. I když se tam často opakují věci, které už znám, jsou podány tak, že mě ani na okamžik nenudí.
26. 1. 2014
Detox
Konečně jsem se rozhodla.
Sociální sítě jsou špatné. Tedy. Přesněji řečeno ony jsou dobré, ale je to stejně jako s tím ohněm. A protože si toho zase tak moc nenalhávám tak moc dobře vím, že pro mě už se dávno staly spíše pánem než sluhou.
Nekonečné obnovování různých webů každou minutu, kontrolování notifikací uprostřed noci a tak dále. Stav, ve kterém jsem ještě nedávno byla, by se dal bez váhání nazvat braindead.
Google+, Nyx, Lapiduch, ale i iDnes, Novinky a různé nesmyslné weby pro ženy, kam jsem se beztak chodila jen rozčilovat a prokrastinovat, jsou zablokované.
Tedy, jen mentálně, protože přeci nejsem zbabělec, který potřebuje berličky, když už se jednou k něčemu rozhodne.
Dnes je to šestý den a nemůžu si toto rozhodnutí vynachválit. Moje nervová soustava se pomalu hojí (tedy, vyřadit sociální sítě mimo jiné z důvodů slabých nervů a jet v pracovní den v pět hodin odpoledne na I.P. Pavlova není ideální nápad, ale to už je dávno a i z toho jsem se skoro vzpamatovala) a i ten čas kupodivu dovedu využívat lehce konstruktivněji.
Rozhodnout se a ukončit to trvalo opravdu dlouho, ale stojí to za to.
Jediné, co mi vadí, je Chrome, který své notifikace cpe téměř všude, ale adblock je více-méně řeší.
A co s tím časem, který se mi najednou zmaterializoval z nicoty vlastně dělám?
Už mám za sebou dvě hodiny CS50 na Harvardu (miluji vás MOOC!) a první hodinu kurzu Moralities of Daily Life, který je podstatně zajímavější, než se zdálo na první pohled – jsem velmi zvědavá, zda ho dokončím, termíny má celkem kruté.
Doufám, že mi trochu pomůže vyrovnat se s lidmi, protože je právě o nich a jejich iracionálních volbách. Po prvním týdnu se však naneštěstí zdá, že to bude spíše naopak.
A po dokončení několika testů jsem navíc zjistila, že budu možná opravdu nějaký druh psychopata. Ale to se mi nezdá, emoce mám občas silné možná až moc.
Jen ráda požívám i ten lidmi tolik zavrhovaný rozum!
Alespoň potenciálně, v praxi už je to jiná...
Také si, světe div se, čtu. I když stále méně než bych chtěla. Zrovna mám na stolku Černého arcimága, na kterého brzy vyjde recenze na webu XB-1. No... brzy... Prostě až to dočtu a recenzi napíšu, takžetýden, dva, tři...?
Čekala jsem, že se budu o něco více věnovat blogu, když už jsem se vzdala těch věcí, které můj čas žerou naprosto nejnesmyslněji, jenže to není vůbec tak jednoduché jak se na první pohled zdá.
Jsou tu klasické články, pak povídky a na ten blog už prostě nezbývá tolik energie a vlastně ani nálady. Nápadů je sice nespočet, ale všechny příliš časově náročné a tak tu radši plodím nezajímavý článek o svém nezajímavém životě.
Ve svém volném čase jsem také začala konečně hrát LOTRO.
Hromadu let jsem se téhle hře vyhýbala a teď si ji nemůžu vynachválit, ač nějaké ty mouchy rozhodně má. Třeba ne zrovna dvakrát přátelský F2P systém, který se však dá obejít farmením takzvaných deedů – tedy v podstatě klasických achievmentů, které já žeru, takže mi to moc nevadí.
Co mi ale nejde vůbec je psaní povídek. Mám z toho trochu depky, ale co nadělám. Jsem prostě zaseklá z mnoha různých důvodů (pořád nechápu to tvrzení o „umělcích", kteří nejlépe tvoří, když jsou v největší životní žumpě.) a cítím se jako naprostý neschopa, co nedokáže dát dohromady ani jednu větu; možná je to kvůli té dlouhé pauze.
Pauzy mi vážně nesvědčí. Ale co potřebuji je to samé, co jsem udělala se sociálními sítěmi. Rozhodnout se, že od teď budu psát každý den alespoň hodinu a začít. Pak se to zase zlepší. Doufám.
Nebo třeba prostě opravdu nemám talent a zkoušení je ztráta nejen mého času a energie.
Ale já věřím, že když se opravdu sakra chce, tak to prostě půjde!
Pokud jste dočetli až sem, obdivuji vás. Jediný důvod proč jsem to až sem dopsala je vlastně ten, že mám dělat něco naprosto jiného. Prokrastinace je prostě stále mou nejlepší přítelkyní a nezbavila bych se ji asi ani kdybych vyhodila počítač z okna – pořád tu máme takové věci jako nádobí a tak....
Jo a kdybyste náhodou někdo věděl o nějaké práci jako překládání z – do angličtiny, zadávání dat do PC, nějaké to psaní... prostě něco, co nevyžaduje příliš kontaktu s lidmi a stačily by na to mé velmi omezené schopnosti, ozvěte se mi prosím. Vážně by se nějaká ta koruna na víc hodila.
Brzy si pořídím knihu Pište správně česky, která mi snad do hlavy naleje i takové detaily, jako jak že se to používají ty čárky a ostatní věci, které mi unikají, tak to snad trochu povzbudí mé sebevědomí i příležitosti. Už se těším, ale ta práce je tak trochu potřeba dřív :)
A to už je vážně vše. Na viděnou někdy jindy. Snad už u trochu užitečnějšího článku než u keců z mého života.
EDIT: Automatické sdílení na G+ proběhlo omylem. Nebudu se zlobit, když tam nebudete komentovat :))
zdroj obrázku: http://bryanyoungart.blogspot.cz/2011_08_01_archive.html
Sociální sítě jsou špatné. Tedy. Přesněji řečeno ony jsou dobré, ale je to stejně jako s tím ohněm. A protože si toho zase tak moc nenalhávám tak moc dobře vím, že pro mě už se dávno staly spíše pánem než sluhou.
Nekonečné obnovování různých webů každou minutu, kontrolování notifikací uprostřed noci a tak dále. Stav, ve kterém jsem ještě nedávno byla, by se dal bez váhání nazvat braindead.
Google+, Nyx, Lapiduch, ale i iDnes, Novinky a různé nesmyslné weby pro ženy, kam jsem se beztak chodila jen rozčilovat a prokrastinovat, jsou zablokované.
Tedy, jen mentálně, protože přeci nejsem zbabělec, který potřebuje berličky, když už se jednou k něčemu rozhodne.
Dnes je to šestý den a nemůžu si toto rozhodnutí vynachválit. Moje nervová soustava se pomalu hojí (tedy, vyřadit sociální sítě mimo jiné z důvodů slabých nervů a jet v pracovní den v pět hodin odpoledne na I.P. Pavlova není ideální nápad, ale to už je dávno a i z toho jsem se skoro vzpamatovala) a i ten čas kupodivu dovedu využívat lehce konstruktivněji.
Rozhodnout se a ukončit to trvalo opravdu dlouho, ale stojí to za to.
Jediné, co mi vadí, je Chrome, který své notifikace cpe téměř všude, ale adblock je více-méně řeší.
A co s tím časem, který se mi najednou zmaterializoval z nicoty vlastně dělám?
Už mám za sebou dvě hodiny CS50 na Harvardu (miluji vás MOOC!) a první hodinu kurzu Moralities of Daily Life, který je podstatně zajímavější, než se zdálo na první pohled – jsem velmi zvědavá, zda ho dokončím, termíny má celkem kruté.
Doufám, že mi trochu pomůže vyrovnat se s lidmi, protože je právě o nich a jejich iracionálních volbách. Po prvním týdnu se však naneštěstí zdá, že to bude spíše naopak.
A po dokončení několika testů jsem navíc zjistila, že budu možná opravdu nějaký druh psychopata. Ale to se mi nezdá, emoce mám občas silné možná až moc.
Jen ráda požívám i ten lidmi tolik zavrhovaný rozum!
Alespoň potenciálně, v praxi už je to jiná...
Také si, světe div se, čtu. I když stále méně než bych chtěla. Zrovna mám na stolku Černého arcimága, na kterého brzy vyjde recenze na webu XB-1. No... brzy... Prostě až to dočtu a recenzi napíšu, takže
Čekala jsem, že se budu o něco více věnovat blogu, když už jsem se vzdala těch věcí, které můj čas žerou naprosto nejnesmyslněji, jenže to není vůbec tak jednoduché jak se na první pohled zdá.
Ve svém volném čase jsem také začala konečně hrát LOTRO.
Hromadu let jsem se téhle hře vyhýbala a teď si ji nemůžu vynachválit, ač nějaké ty mouchy rozhodně má. Třeba ne zrovna dvakrát přátelský F2P systém, který se však dá obejít farmením takzvaných deedů – tedy v podstatě klasických achievmentů, které já žeru, takže mi to moc nevadí.
Co mi ale nejde vůbec je psaní povídek. Mám z toho trochu depky, ale co nadělám. Jsem prostě zaseklá z mnoha různých důvodů (pořád nechápu to tvrzení o „umělcích", kteří nejlépe tvoří, když jsou v největší životní žumpě.) a cítím se jako naprostý neschopa, co nedokáže dát dohromady ani jednu větu; možná je to kvůli té dlouhé pauze.
Pauzy mi vážně nesvědčí. Ale co potřebuji je to samé, co jsem udělala se sociálními sítěmi. Rozhodnout se, že od teď budu psát každý den alespoň hodinu a začít. Pak se to zase zlepší. Doufám.
Nebo třeba prostě opravdu nemám talent a zkoušení je ztráta nejen mého času a energie.
Ale já věřím, že když se opravdu sakra chce, tak to prostě půjde!
Pokud jste dočetli až sem, obdivuji vás. Jediný důvod proč jsem to až sem dopsala je vlastně ten, že mám dělat něco naprosto jiného. Prokrastinace je prostě stále mou nejlepší přítelkyní a nezbavila bych se ji asi ani kdybych vyhodila počítač z okna – pořád tu máme takové věci jako nádobí a tak....
Jo a kdybyste náhodou někdo věděl o nějaké práci jako překládání z – do angličtiny, zadávání dat do PC, nějaké to psaní... prostě něco, co nevyžaduje příliš kontaktu s lidmi a stačily by na to mé velmi omezené schopnosti, ozvěte se mi prosím. Vážně by se nějaká ta koruna na víc hodila.
Brzy si pořídím knihu Pište správně česky, která mi snad do hlavy naleje i takové detaily, jako jak že se to používají ty čárky a ostatní věci, které mi unikají, tak to snad trochu povzbudí mé sebevědomí i příležitosti. Už se těším, ale ta práce je tak trochu potřeba dřív :)
A to už je vážně vše. Na viděnou někdy jindy. Snad už u trochu užitečnějšího článku než u keců z mého života.
EDIT: Automatické sdílení na G+ proběhlo omylem. Nebudu se zlobit, když tam nebudete komentovat :))
zdroj obrázku: http://bryanyoungart.blogspot.cz/2011_08_01_archive.html
30. 10. 2013
NaNoWriMo!!!
Prvního listopadu se pomalu blíží a s tím i každoroční akce NaNoWriMo, tedy National Novel Writing Month.
Cílem této akce je donutit lidi během 30 dnů napsat knihu. Přesněji řečeno 50 000 slov. Nemusí to být v nějaké úchvatné kvalitě, od toho máme druhé, třetí a čtvrté verze, slouží spíš k tomu, aby si lenoši vypěstovali ten každodenní zvyk dřepnout si a psát, místo dlouhosáhlého vymlouvání se, proč psát nemohou.
Takže můžete začít uzavírat sázky, jestli to tentokrát dám. Bude to asi tak můj druhý pokus a nemám žádný plán. A z představy tolika slov se mi tak trochu točí hlava. (Hlavně z představy toho následného přepisování, ale myslím, že i když se zadaří, bude prostě do šuplíku:))
V posledních týdnech místo abych se připravovala, tak „šetřím síly," takže to bude celkem zajímavé :)
Tak co, kdo se přidá? :)
Cílem této akce je donutit lidi během 30 dnů napsat knihu. Přesněji řečeno 50 000 slov. Nemusí to být v nějaké úchvatné kvalitě, od toho máme druhé, třetí a čtvrté verze, slouží spíš k tomu, aby si lenoši vypěstovali ten každodenní zvyk dřepnout si a psát, místo dlouhosáhlého vymlouvání se, proč psát nemohou.
Takže můžete začít uzavírat sázky, jestli to tentokrát dám. Bude to asi tak můj druhý pokus a nemám žádný plán. A z představy tolika slov se mi tak trochu točí hlava. (Hlavně z představy toho následného přepisování, ale myslím, že i když se zadaří, bude prostě do šuplíku:))
V posledních týdnech místo abych se připravovala, tak „šetřím síly," takže to bude celkem zajímavé :)
Tak co, kdo se přidá? :)
16. 10. 2013
O Adě Lovelaceové. A o životě.
Dneska bude článek ve formě odkazu. Ne že bych byla přímo líná, ale o tomto tématu už jsem chtěla psát celkem dávno, tak to berte jako součást jakési budoucí série o významných ženách z naší historie.
A protože už napsaný je, a zase tak akční abych ho psala ve dvou verzí nejsem, tak tady je:
http://computerworld.cz/analyzy-a-studie/dejiny-it-ada-lovelaceova-zaklinacka-cisel-50448
Možná se vám může zdát, že blog trochu zanedbávám, ale psaní rozhodně ne. Píši jako zuřivá, možná i díky tomu, že mě trochu namotivovalo to, že jsem se s jednou ze starších povídek dostala do finále Daidala.
Témat na to, co psát na blog mám strašně moc. Od trypofóbie přes apofneiu až k takovým věcem, jako je život a lidi strkající nos do věcí, do kterých jim nic není.
To je taková škoda, že nevím, s čím začít a vzhledem k zaplavenosti ostatními články to asi tak úplně rychlé nebude.
Ráda bych se nechala inspirovat Markétou Růžičkovou, která je jedním z mála blogerů v českých luzích a hájích, který píše opravdu pravidelně. Bude to chtít lepší organizaci času.
V okolí mám takové lidi, kteří mají děti, práci a ještě stíhají blogovat, psát fikci, číst a bavit. se.
Já se přiznávám, že děti nemám, práci mám velmi volnou, která moc času nezabere a pak si sednu ke psaní, zkontroluji sociální síť, a zjistím, že je sedm ráno a měla bych spát.
Tak. Nezapomeňte si přečíst článek a těším se, že se brzy budu věnovat přímo blogu jako takovému. Alespoň tu třetí část o pseudovědcích bych mohla přeložit :-)
(obrázek via Deviantart by NegativeFeedback )
A protože už napsaný je, a zase tak akční abych ho psala ve dvou verzí nejsem, tak tady je:
http://computerworld.cz/analyzy-a-studie/dejiny-it-ada-lovelaceova-zaklinacka-cisel-50448
Možná se vám může zdát, že blog trochu zanedbávám, ale psaní rozhodně ne. Píši jako zuřivá, možná i díky tomu, že mě trochu namotivovalo to, že jsem se s jednou ze starších povídek dostala do finále Daidala.
Témat na to, co psát na blog mám strašně moc. Od trypofóbie přes apofneiu až k takovým věcem, jako je život a lidi strkající nos do věcí, do kterých jim nic není.
To je taková škoda, že nevím, s čím začít a vzhledem k zaplavenosti ostatními články to asi tak úplně rychlé nebude.
Ráda bych se nechala inspirovat Markétou Růžičkovou, která je jedním z mála blogerů v českých luzích a hájích, který píše opravdu pravidelně. Bude to chtít lepší organizaci času.
V okolí mám takové lidi, kteří mají děti, práci a ještě stíhají blogovat, psát fikci, číst a bavit. se.
Já se přiznávám, že děti nemám, práci mám velmi volnou, která moc času nezabere a pak si sednu ke psaní, zkontroluji sociální síť, a zjistím, že je sedm ráno a měla bych spát.
(obrázek via Deviantart by NegativeFeedback )
26. 9. 2013
O pseudovědcích a jejich tricích, část druhá
Druhá a předposlední část článku o pseudovědě z blogu Skeptical Raptor je hotová a protože sama nemám ráda dlouhé čekání, nevidím důvod, proč ho nezveřejnit hned :-)
Rozdíly mezi vědou a pseudovědou
Pseudověda využívá několika druhů logických klamů. Mým oblíbeným je odvolávání se na starobylost či tradici a na to, že jsou staré myšlenky lepší než ty nové.
Dalším oblíbeným klamem je klam rozjetého vlaku - dělá to každý, takže to musí být užitečné. Seznam klamů v angličtině si můžete prohlédnout zde.
Typický pseudovědec používá logické klamy, aby uvedl, že je jeho tvrzení „definitivně prokázané”. Je to to samé ať už jde o kreacionismus, alternativní medicínu či popírání vakcín. Největší problém je, že pokud začnete tyto přesvědčení hledat na internetu, počet webových stránek a jejich zobrazení v podstatě uvádí, že jsou tato tvrzení JEDINOU PRAVDOU™ a je jich výrazně více než myšlenek kritických a skeptických.
Takže jak se dá v medicíně rozeznat věda od pseudovědy? V medicíně data sbíráme a analyzujeme jedním ze dvou způsobů.
Téměř všechny zdravotnické produkty, zařízení, léky i procedury musí být podle zákona testované v klinické zkoušce zdravotnických prostředků. To je vědecký experiment navržený k otestování hypotézy a k vyzkoušení toho, zda je konkrétní produkt bezpečnější a účinější než placebo. Otázka, která se testuje je, zda jsou výsledky produktu lepší než nic. To je „zlatý snandard,” a pokud studie hypotézu potvrdí, můžeme si být jisti, že má procedura pozitivní vliv na život (stupeň účinků však může být předmětem argumentů).
Alternativní medicína podobné pokusy však nedělá (zdůvodněním obvykle bývá, že toto přesvědčení na model klinické zkoušky nesedí). Takže neexistuje žádný důkaz, že produkt funguje.
Klinická zkouška zdravotnických prostředků má obvykle tisíce účastníků a je prováděna tak, že lékaři ani pacienti nevědí, kdo obdržel placebo a kdo skutečný lék.
Poté se výsledky staticky analyzují a zveřejní v peer-review žurnálech. Poté jsou překontrolovány FDA (u nás Státním ústavem pro kontrolu léčiv) a teprve poté mohou začít lékaři lék používat.
Je to velmi drahý a časově náročný proces, který alternativní medicína většinou ignoruje.
Některé hypotézy však není úplně etické testovat klinickou zkouškou. Například víme, že je kouření špatné pro zdraví, ale i přesto tabákové společnosti velmi rádi trvají na tom, že nikdy neproběhla žádná klinická zkouška, která by to potvrdila a tak to nemusí být pravda.
Jenže dát jedné skupině dospělých cigarety na dvacet let a druhé ne a sledovat, která skupina vymře dřív není etické. Proto používáme epidemiologické studie, díky kterým můžeme určit, zda má nějaká příčina očekáváný efekt. Můžeme prostudovat záznamy tisíců kuřáků a následný efekt z nich zjistit.
Epidemiologie je vědecký proces, který je kritickým v oboru preventivního lékařství - bez ní bychom nezjistili, zda má konkrétní vzorec chování či problém kauzální efekt na zdraví jedinců.
Popírači očkování milují hrátky s klinickými zkouškami a rádi vymýšlejí vysoce nemorální testy, jako například rozdělení malých dětí na dvě části, z nichž jedna dostane placebo a druhá opravdové očkování a pozorují, zda má očkování vliv.
Pamatujte, nepřímé důkazy (sestřenice kamarádky mojí mamky se vyléčila tak, že snědla tenhle list) rozhodně nejsou důvodem, proč v pseudovědu věřit. Dokonce ani vysoký počet nepřímých důkazů není to samé, jako opravdová data.
Možná už jste slyšeli, že hodně vitaminu C pomáhá v prevenci chřipky. Nepomáhá a toto tvrzení je podpořeno rozsáhlou klinickou zkouškou.
Takže pokud náhodou nemáte kurděje, není žádný důvod, proč byste měli brát vysoké dávky vitaminu C.
To je rozdíl mezi vědou a pseudovědou.
Pseudověda versus důkazy (nebo věda) založené na medicíně
Steven Novella, klinický neurolog z univerzity Yale ve své analýze pseudovědy ilustruje, jak je pseudověda (ti, kteří předstírají, že vědeckou metodu vyzdvihují, ale takovým způsobem, který rozhodně vědecký není) a anti-věda (ti, kteří vědu vůbec neuznávají, nebo dokonce zesměšňují subjektivní analýzou či neotestovatelným duchovnem) zvyklá zamítat vědu založenou na důkazech.
Věda se postupem času vyvíjí. Závěr, který postrádá dostatečné důkazy může být eventuálně podpořen lepší analýzou či průkopnickým výzkumem, nebo zamítnut.
Můžete si všimnou, že propagátoři vědy a anti-vědy účast v tomto kontinuu ignorují a prostě tvrdí, že mají pravdu.
Věda musí být ze své podstaty falzifikovatelná a vyhledává experimenty, které by hypotézu mohly vyvrátit. Jen protože teorii lze vyvrátit však neznamená, že je nutně nepravdivá. Vědci se snaží probádat všechny možnosti a zásadně předpokládají, že všechno pochopili špatně; vždy se snaží určit, proč je konkrétní teorie či hypotéza neplatná.
Tyto pokusy o vyvrácení obvykle poskytnou ještě více důkazů, které původní teorii podporují - jen protože věda vyžaduje falzifikaci, ještě to neznamená, že budou všechny hypotézy vyvrácené, avšak věda je těmto možnostem otevřená.
Jinými slovy: věda se vyvíjí.
Naopak pseudověda se ze své podstaty falzifikovat nedá. Je založená více na řečech než na pozorování, takže nemůže být otestována experimentem ani observací.
Výborným příkladem je kreacionismus, který je založen na textu. Experiment, který by mohl být navržen tak, aby tento text otestoval neexistuje. Kniha na pokusy nereaguje a je to podobná snaha jako chtít otestovat, že existovali Muppeti.
Věda se spoléhá na důkazy, důkazy jsou ze všech informací nejdůležitější.
Pseudověda se spoléhá na víru či přesvědčení, důkazy dokonce znehodnocuje.
Dva z nejčastěji chybně používaných výrazů při vyhodnocování vědeckých důkazů jsou korelace a kauzalita. Dva velmi mocné analytické nástroje, které jsou pro medicínu nezbytné.
Korelace je shromažďování proměnných, které se mohou vyskytovat společně. Kouření například koreluje s rakovinou plic. U těch, kteří kouří, se rakovina vyvine s vysokou statistickou pravděpodobností, je však důležité poznamenat, že korelace nedokazuje kauzalitu. Nicméně pokud už existuje řada studií, které korelují rakovinu plic s kouřením poté, co se vezmou v úvahu ostatní faktory, můžeme dospět k závěru, že nejen že kouření s rakovinou plic koreluje, ale že ji přímo způsobuje.
Korelaci můžeme pozorovat každý den, jsou to však subjektivní pozorování, pro které nemůžeme bez obsáhlého výzkumu uvést opravdový kauzální vztah.
Konspirační webové stránky hnutí proti očkování třeba tvrdí, že těhotné ženy po očkování potratí.
Faktem je, že existuje vysoká statistická šance, že žena potratí nehledě na okolnosti. Je to náhodná proměnná, nikoliv příčina.
Založeno na množství potratů bychom mohli očekávat, že tisíce žen potratí během 24 hodin poté, co dostanou očkování proti H1N1, dokud však studie neukáží kauzální vztah, korelace to není.
Jsme si například také jistí, že si tisíce lidí zlomí kost nebo dostanou chuť na hamburgera 24 hodin poté, co dostanou očkování, to neznamená, že je tam korelace. Na světě je tolik lidí, že můžeme po očkování pozorovat doslova miliony různých akcí.
Potraty s očkováním spojeny nejsou, je to náhodné pozorování a neexistuje žádná biologická příčina, proč by se tak dělo.
Přestože však bylo toto spojení vyvráceno, víra v něj přetrvává.
Pseudověda občas používá podobnou metodologii při tvoření pozitivních tvrzení.
Homeopat bude vždy tvrdit, že jeho lék vyléčí jakoukoliv nemoc, nehledě nato, že nemá žádný vědecký argument, který by jeho tvrzení podporoval a naopak existuje řada důkazů, které jeho praktiku vyvrací.
K testování toho, zda je konkrétní prostředek alternativní medicíny funkční často používám otázku „je zde nějaký fyzický, chemický nebo biologický mechanismus, který umožní této mastičkářské proceduře fungovat?” Pokud si toto nelze představit bez porušení základních zákonů vědy, stáli bychom proti Occamově břitvě. Takže pokud neexistuje důkaz, který by spojoval očkování s autismem, zůstává nejjednodušší řešení. Vysvětlení možného spojení bez jediného důkazu by vyžadovalo zapomenout vše, co víme o většině biologických procesů.
Jak už jsem psal jinde, internet poskytuje mnoho informací a my se je snažíme vyhodnocovat rovnoprávně, jako by každý web poskytoval přesná a logická data.
Možná máte kamarádku, která po očkování potratila a možná jste slyšeli o hodně lidech, kterým se to stalo, ale to není věda, jen subjektivní pozorování nebo dokonce konfirmační zkreslení.
Poslední a celkem krátká část bude o tom, co že je to vlastně skepticismus.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
